Novoroční projev Vladimíra Štádlera.

pátek 1. leden 2010 15:34

Ve škole...

Vážení přátelé i nepřátelé,
dovoluji si Vám přednést svůj osobní novoroční projev - vyjádření běžného občana České republiky. Pro všechny, kteří mne znají. Již nepodnikám, stal jsem se běžným zaměstnancem a jezdím učit do Bratislavy na Námořní školu to, co jsem se v mládí naučil. Osud této země mně stále lhostejný není. Proto jsem si dovolil sestavit svůj novoroční projev. Vychází ze zkušeností,  pozorování a schopností dávat věci do souvislostí. Jak už to bývá, někoho potěším, dalšímu radost neudělám.

Rok 2009 někteří oslavili, jiní neoslavili jako 20 let od pádu komunismu. Někteří měli hodně co slavit jiní k oslavám příliš důvodů neměli. Je pozoruhodné, že obě skupiny mají jedno společné. V každé z nich jsou lidé, kteří k oslavám nebo neoslavám měli diametrálně jiné důvody.
Je tristní, že společně oslavovalo mnoho nevědomých lidí, zároveň s mafiány, kteří pohádkově zbohatli. Ti kdo neviděli k velkým oslavám důvod tvoří rovněž zajímavou směsici. Zajisté se jedná o bývalé bolševiky. Je zde zároveň zastoupeno obrovské procento populace, které vidí nevídaný morální úpadek celé naší společnosti, je zklamáno a k oslavám tudíž důvod nemělo.
Výsledkem 20ti letého pestrého vývoje společnosti totiž je, že opět máme vliv na vývoj věci veřejné pramalý.  Žijeme v mafiánské demokracii která bohužel jako děvka slouží osobním cílům mafiánského kapitalismu.
Za 20 let se nám podařilo dospět do stádia, kdy je prakticky lhostejné, zdali volíme ODS, nebo ČSSD, nebo jakoukoliv jinou velkou stranu. Organizovaný zločin pronikl do státní moci tak hluboko, že s ní téměř neoddělitelně splynul. Tento fenomén vedl k nekontrolovatelné korupci ve vládě, parlamentu i v moci soudní. Důkazem toho je, že si státní zakázky rozdělují lidé mezi sebou jak se jim v podstatě zlíbí. Do čela stran pomocí mrtvých duší pronikají hospodářští mafiáni, kteří rychle ovládnou základní organizace a najmenují si "své" kandidáty do volených orgánů státu. Dnes již nikdo nerozezná, zdali se jedná o akce špiček politických stran, nebo zadali jde o jejich boj s venkovním útočníkem. Příliš se ale nezdá, že strany mají zájem na změnách stanov, které by těmto praktikám učinily přítrž. Buď již jsou strany ovládnuty natolik, že to nejde, nebo jim tento stav vyhovuje.
Pro voliče není odpověď až tak klíčová, jak by se zdálo. Ať je pravda kdekoliv, výsledkem je, že kandidátka je souborem prapodivných lidí o kterých nic nevíme. Vhodíme-li lístek do urny, dali jsem hlas politické straně. Pořadí členů na kandidátce nadiktované partají rozhodne, kdo bude a nebude zvolen. Malá, formální možnost preferenčních hlasů je zde ponechána jako argument, který má případné protestující umlčet. Partaje moc dobře ví, že nebezpečnost tohoto nástroje je pro jejich záměry mizivá.
Pokud vhodíme hlasovací lístek do urny, nestačíme se během volebního období divit. Poslanci neobyčejně ochotně tvoří zákony, které ničí vše doposavad relativně použitelné proti získání absolutní moci. Ústava je jim kusem cáru, který je více či méně k smíchu. Snad největším unikátem, který dokazuje absolutní neúctu k čemukoliv je poslanec Benda - předseda ústavně právního výboru. K ostudnému odchodu mu nestačilo televizní předvedení jeho "disertační práce". Připomínám. Tištěno velkými písmeny ob řádek. Prý doplní. Výsledkem pro nás je to, že z neznámých příčin je v klíčové ústavní pozici držen při nejmenším nedouk, který zřejmě cíleně obešel zákony. (Kryl kdysi zpíval - ...na rohu ulice vrah o morálce káže...)Jak je vidět nikomu to příliš nevadí. Poslanec Benda si vzal příkladný vzor z komunistických předchůdců, proti kterým jeho otec bojoval. Ze soudruhů, kteří s plnou hubou proletariátu se velmi rádi pyšnili akademickými tituly, které jim ani zdaleka nepatřily.
Parlament cíleně šlape po jakýchkoliv možných mechanizmech, které by mohly vést k rozkrývání trestné činnosti mocných. Mám na mysli tak zvaný náhubkový zákon zakazující novinářům zveřejnění odposlechů. Odposlechy zřejmě byly noční můrou některých poslanců. Snad nejvíce v tomto ohledu proslul poslanec Langr. Tažení proti odposlechům bylo zakončeno nedávno tím, že korupce byla vyňata z tak zvané závažné kriminality! Tím proti  ní odposlech nesmí být použit. Osobně tento zákon považuji za jeden z nejnebezpečnějších, který byl za 20 let popřevratové historie přijat. Poslanci se tak zbavili jednoho z posledních strašáků, který byl hrozbou zveřejnění jejich nezákonného podnikání a obcházení veřejných soutěží. Spolu s faktem, že jsme jednou z posledních zemí, kde akciové společnosti mohou skrývat vlastnickou strukturu, máme ve státě unikátní prostředí pro zcela nekontrolovatelné získávání veřejných zakázek samotnou státní mocí. Důkazem budiž naprostá neochota parlamentu zakázat přidělování zakázek tam, kde nelze zjistit vlastníka firmy.
Poslanci ruku v ruce s prezidentem Klausem nám v roce 2009 předvedli ještě jednu zajímavou podívanou, zvanou předčasné volby. Když jim ústavní soud zrušil na míru ušitý ústavní zákon obcházející ústavu, prezident republiky se nestyděl ústavnímu soudu veřejně vyhrožovat.  Bylo až neuvěřitelné, jak rychle se mafiáni dohodli na změně ústavy co se volebního zákona týče. Ráno schválil parlament, po oběde senát a k večeři podepsal náš vážený prezident. Uvědomujeme si, kam až jsme došli? Pokud je takový proces ve státě technicky proveditelný, snadno si představíme, že je možno takto rychle propálit do ústavy prakticky cokoliv. Třeba paragraf o vedoucí úloze některých stran, nebo o tom, že článek který napíši bude muset před zveřejněním projít nějakou schvalovací komisí.
Po mnohaletém snažení se uzavírá cyklus, ve kterém velké strany mají opět prakticky neomezenou moc, srovnatelnou s předlistopadovou pozicí KSČ. Jsou napojeni na státní finance, dokáží umlčet novináře, zamezit zjištění a potrestání svých nezákonných aktivit. V případě kdy jim jde o společný zájem dokáží se snadno na čemkoliv kdykoliv rychle dohodnout. Základy tomuto vývoji kdysi položila tak zvaná opoziční smlouva. Poslanci a státní aparát i v krizi pohádkově bohatne a nám se jen vysmívá.
Velkou a nepostradatelnou podporu má státní mafie v moci soudní. Nepohodlné kauzy jsou likvidovány na objednávku. Jako odstrašující případ za všechny snad postačí kauza Čunek. O firmu snadno můžeme přijít díky soudcovským mafiím dodnes pořádně nevyšetřeným a nepotrestaným. Není tak dávno, co novináři ČT  nabídli milion za změnu v loterijním zákoně. Chytili se skoro všichni. I pan Dolejš, představitel KSČM a tak zvaného proletariátu. Jistě neví, co mně kdysi jistý člověk podnikající ve velkém v oboru hracích automatů osobně řekl. - jen ať zvýší sociální dávky, budu mít víc peněz v automatech.- Dolejšovi  a dalším ochotným pomoci za úplatek je to ale srdečně jedno. I v případě, kdy jde o naprosté popření základů filozofie, kterou veřejně hlásají a na které si postavili svou živnost.
Lze si klást mnoho otázek,například, proč byly některé dobré zákony zrušeny, omezeny a pozměněny . Jako příklady uvádím. - Proč se stává řízení bez řidičského oprávnění pouhým přestupkem? Proč se nesmí měřit rychlost bez cedulí, které měření oznamují? Proč se pytláctví stává do 5 tis Kč přestupkem? Ve zmíněných zákonech vidím jednoho společného jmenovatele a tím je zájem mocných a jejich další nepostižitelnost. Mocný, nebo jeho rodinný příslušník bude moci řídit bez rizika, bude na měření zavčasu upozorněn, nebude mu hrozit vězení........
Náš život se pro rok 2010 bohužel nerýsuje příliš pozitivně. Obrovský schodek v rozpočtu nás posouvá zpět. Jeho tradice začala za vlády Špidly, který začal rozhazovat s odůvodněním, že máme jedno z nejnižších zadlužení. Bohužel, mnohé se od jeho pontifikátu změnilo. Špidla byl uklizen do Bruselu k tučnému korytu a nám zůstalo jen jeho prokletí. Snad tisíce kráte opakovaná nutnost reformy veřejných financí nenajde sílu k prosazení. Byla by to politická sebevražda. Všude jen slyšíme slovo šetřit. Ve skutečnosti o něco takového mocní nemají nejmenší zájem. Čím dražší zakázka je, tím větší provize k rozdělení. Kdysi mně byl tento princip vyjasněn jistým generálem ČA, jehož jméno bohužel již nepamatuji. Připomínám, vše jde ze státního rozpočtu, tedy z daní které odvádíme. Aby totiž měla reforma jakýkoliv smysl, muselo by nejdříve dojít k dramatickému snížení korupce. O to ale ve skutečnosti mocní vůbec nestojí.
Úspory v rozpočtu vedené na účet samoživitelek a firem jsou naprostou blbostí a ubohostí. Zvýšení životních nákladů bude pravděpodobně kompenzováno zvýšením černých příjmů u všech, kteří tuto možnost mají. Daňová progrese podpoří vyplácení části mzdy na ruku. Většina těch, kteří mají možnosti ke zkreslení oficiálních příjmů takto zajisté učiní.  Za krize si na rozdíl od mocných zakázky nepřičarují.  Je více než jasné, že daně, jak si pan Janota naivně představuje, nikdy vybrány nebudou. Mnoho firem dnes balancuje nad propastí. Nikomu se nechce dřít více za méně peněz při zvyšujících se životních nákladech a vizích na splácení úroků rostoucího státního dluhu.  Pokud by většina na hru pana Janoty přistoupila, byl by výsledek naprosto hrozivý. Mnoho firem by zbankrotovalo a úřady práce by se jen více naplnily uchazeči o zaměstnání. Podpora by byla vyplácena z daní firem který by přežily. Bludný řetězec by vedl k dalším bankrotům a ve výsledku ke hroucení celé ekonomiky.  Doufám, že se pan Janota tajně modlí za to, aby došlo k variantě první. Sám jistě moc dobře ví, že na zamezení plýtvání které vychází z korupce mocných zkrátka nemá a tím je naprosto bezzubý cokoliv skutečně ovlivnit, natož změnit. Zřejmě ví i to, že za krize se daně zvyšovat zkrátka nedají.

Jak z toho všeho ven? Co můžeme udělat, abychom narušili a posléze i rozbili existující mafiánskou demokracii? V současnosti snad jediné. NEVOLIT ŽÁDNOU VELKOU POLITICKOU STRANU! Stále slýchám otřepaný, dodnes ale účinný argument, že část hlasu připadne komunistům. Opak je pravdou. Dokud velké strany neucítí hrozbu značného odlivu hlasů, nebudou nikoho poslouchat.  Tím méně budou ochotny ke změnám, které by vedly k možnosti voličů cokoliv skutečně ovlivňovat. Je zřejmé, že nutnost mít opravdový hlas dnes stále chápe relativně málo lidí. Dnešní hlas odevzdaný velké straně má zhruba hodnotu hlasu odevzdanému kandidátům národní fronty za dob reálsocialismu. Radostnější je ale vývoj. Prokazatelně více lidí zvažuje možnost volit malé strany. Nelze být naivní a očekávat, že malé strany budou ušetřeny pokusům o infiltrace gaunery všeho druhu ihned jak tito  ucítí nové příležitosti svého uplatnění. Proto je nutné volit takové strany, které jasně ve svém volebním programu dávají do popředí přímou demokracii a možnost nápravy snadným odvoláním politiků, kteří se zpronevěří svému slibu. Budete se divit, takové strany u nás opravdu existují.
Přeji v roce 2010 hodně úspěchů a šťastnou ruku při hlasování o naší další budoucnosti.

Vladimír Štádler

PepíčekParáda!20:419.1.2010 20:41:22
Vladimír štádlerPokračování firmy19:259.1.2010 19:25:27
PepíčekPane Štádlere,01:533.1.2010 1:53:22
Vladimír ŠtádlerNeobstál jsem v konkurenčním prostředí23:072.1.2010 23:07:34
PepíčekPane Štádlere,18:462.1.2010 18:46:35
Vladimír ŠtádlerDěkuji,11:352.1.2010 11:35:36
Josef hejnaSamozřejmě. Shrnul jste pár zjevných pravd.09:472.1.2010 9:47:34
VanekKARMA !08:222.1.2010 8:22:34
kučaVážený autore!05:382.1.2010 5:38:56
Jan PoslušnýNaprosto s vámi souhlasím,17:351.1.2010 17:35:12
JiraakAbsolutní karma!15:501.1.2010 15:50:21

Počet příspěvků: 13, poslední 9.1.2010 20:41:22 Zobrazuji posledních 13 příspěvků.

Vladimír Štádler

Vladimír Štádler

Již nic o naší společnosti nic nepíši. Důvod - bojím se. Pokud bude něco odborného čemu rozumím, jistě se ozvu.

Láďa Štádler, kdysi námořní důstojník, potom 11 let,zaměstnanec vlastní firmy. 2011 převozník Pražský. Momentálně konzultant. Pokud mě někdo budete chtít, pokusím se změnit. Chci se odtud vystěhovat...podmínka, bez pejska nejedu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.